Cílem konzervace je zachovat artefakty ze dřeva a jiných organických materiálů v jejich původní podobě a tak, aby byly dlouhodobě stabilní.

To znamená, že během dlouhodobého procesu je třeba vodou nasáté dřevo převést do suchého stavu. Během vysoušení je artefakt přesouván mezi konzervačními stanicemi. Vedle čištění, dokumentace a různých expertiz (3 D skenování, průzkum povrchových stop, určení druhu dřeva a určení stupně degradace) je třeba zajistit opakované meziuskladnění v příslušných lázních.

Následuje jednorázová impregnace ve vodě rozpustném zpevňujícím preparátu. Napuštěná dřeva se posléze musí několik měsíců vysoušet ve zmraženém stavu ve vakuu.

Poté se dočišťují a restaurují. Vedle nálezů z organických materiálů se zpracovávají i artefakty anorganického původu. Jedná se zejména o kovové předměty, zejména železné, či předměty keramické a kamenné, jako jsou například hornické lampy (svícny, popř. kahany) a mlecí kameny. Také tento materiál je v rámci projektu konzervován a restaurován a je pořízena objektová dokumentace pro další výzkum a prezentaci nálezů.

V současné době se mnoho konzervovaných a restaurovaných nálezů nachází na putovní výstavě "Stříbrná horečka a volání hor", která vznikla v rámci projektu ArchaeoMontan. V následujících letech se velké množství artefaktů přesune do připravovaného Centra středověkého hornictví Krušnohoří v Dippoldiswalde.