Restaurování a konzervace
Záchrana a restaurování archeologických nálezů z organických materiálů (dřevo, kůže, lýko apod.) je veskrze náročná, neboť se jedná o velice křehké předměty. Aby se zamezilo další degradaci artefaktu, je třeba být opatrný již při preparaci v terénu, kterou provádí buď zkušený technik či sám restaurátor. Poté je nález neprodleně převezen do restaurátorských dílem Saského zemského úřadu pro archeologii v Drážďanech, kde je dále zkoumán a konzervován.
Navenek se zejména vrcholně středověká dřeva zdají být stabilní a zdánlivě neporušená, vnitřně jsou však poškozena degradačními procesy, a dřevo je stabilizováno pouze vodou, kterou je nasáklé. Pouhé vysušení předmětu bez použití správného konzervačního prostředku by proto znamenalo jeho nevratnou zkázu.